Když už konečně skončila rotační výuka, tak nám paní učitelka přinesla do třídy cosi v síťovém koši na prádlo. Byly to housenky nočního motýla Martináče pajasanového. Všichni jsme je obdivovali. Bylo až k neuvěření, jak tak malinké housenky dokážou vzbudit tolik pozornosti. Ale když nám paní učitelka řekla, že vývoj motýla může trvat až dva měsíce, a že samotný motýl pak žije pouhé dva dny, všichni jsme byli moc smutní. Hodina skončila a všichni se rozběhli k síťovému koši, aby si je mohli prohlédnout z blízka. Nesměli jsme na ně sahat, abychom je nijak nerušili. Všechny housenky se strašně přežíraly, až jsme si mysleli, že snad puknou. Jídlo je pro housenky důležité, protože čím víc toho sní, tím jsou větší, a tím větší je pak i motýl. Našim housenkám nejvíce chutnají listy Bobkovišně a Pajasanu. Po měsíci se všechny housenky, kromě jedné, která si listy chtěla dojíst sama, postupně zakuklily. Asi tak po necelém měsíci jsme našli prvního motýla. Má rozpětí křídel 10 cm, je zbarven dohněda, na každém křídle má bílý proužek na kterém visí jakoby půlměsíc. Je to samička, protože hned druhý den jsme objevili nakladená vajíčka. Postupně se nám klubou z kukel další motýli, kteří kladou vajíčka. Vajíčka teď paní učitelka posbírá a uloží do petriho misky, aby měla stálou teplotu a vlhkost. Housenky by se měly líhnout po deseti až dvaceti dnech. To už budeme na prázdninách, ale paní učitelka nám bude posílat fotografie a až přijdeme do školy, budeme se snažit odchovat další a další motýly.
22. června 2021 Eliška Slavíčková 3.A